Metody tréninku freediverů |
Napísal(a) Natalia Molchanova, preložil užívateľ Crystal | |
Streda, 29 apríl 2009 | |
Článek Natalie Molchanové – držitelky mnoha světových rekordů ve freedivingu, členka katedry zabývající se výzkumem extrémních sportů na Ruské státní universitě fyzických studií, sportu a turismu.
Každý sport má svůj vlastní morpho-funkcionální aspekt. Zabývání se specifiky tréninku freediverů je primárně založeno na funkcích a zvláštnostech fungování neuro-svalového systému v procesu dýchání při plavání, respektive nedýchání při ponorech. Zajišťování energie pro organismus za podmínek, kdy radikálně stoupá kyslíkový deficit a kdy následná kompenzace aktivuje anaerobní metabolismus. 4 typy tréninků:1, Distanční plavání tkví v plavání dlouhých vzdálenostech se vzácným dýchánm. Je to určeno k vylepšení dopravy, transportu a využívání kyslíku. Plavání na 400 a 800 metrů kraulem s dýcháním každých 5,7, nebo pro pokročilejší každých 9 temp. Při plavání s monoploutví pak každých 3-4, pro pokročilejší 5 temp. Po delších vzdálenostech se mohou objevit bolesti hlavy – to v důsledku zužování cerebrálních cév – cév v mozku. Pro začátek je vhodné začít na 4x 100 metrech s dýcháním každých 5 temp s následným odpočinkem pro opětovnou saturaci kyslíkem. Pak podle míry adaptace na vysoké hladiny oxidu uhličitého můžeme přejít na 2x 200 metrů, 400 metrů, 2x 400 metrů, 600 metrů – při stejném tempu – tedy nádech každých 5 temp. V další části přestoupíme na dýchání každých 7 temp podle stejného schématu, v další části každý 9 temp opět podle stejného schématu.2, Alternativní plavání rapidně aktivuje cirkulační a respirační systém. Vypadá takto: V první části si dáme 8x 25 metrů s krátkými přestávkami pro rekonvalescenci. Kyslíkový dluh pak zneškodníme volným pláváním kraulem. V druhé části si dáme 400 metrů (25 metrů pod hladinou, 75 metrů napovrch, 25 metrů pod hladinou, 75 metrů napovrch… atd), nebo 600 metrů s monoploutví systémem: (25 pod vodou a 25 na hladině, 25 pod hladinou, 25 na hladině….atd). Tato metoda je naprosto neocenitelná v bazénech či vodě se chladnou vodou. 3, Intervalový trénink je plavání na krátké vzdálenosti s kompletně zadrženým dechem a krátkými intervaly pro rekonvalescenci. Je koncipován pro zlepšení srdeční způsobilosti a produkty anaerobního metabolismu jsou skvělé stimulátory respiračního procesu. Tedy během první 10-30 sekund odpočinku vrůstá využitelnost kyslíku a srdeční činnost. Pokud je následující porce vzdálenosti provedena, i když jsou tyto charakteristiky stále vysoké, potom to způsobí, že spotřeba kyslíku bude růst pokus od pokusu. Spotřeba kyslíku se stabilizuje po dosažení maximálních hodnot – obvykle ve 4tém intervalu a zůstane konstantní do konce série. Vzdálenost je 8x25 metrů normálně nebo s ploutvemi s přestávkou (10 pomalých nádechů a výdechů). Série pak může být zvýšena na 16x 25 metrů (s vyšším rizikem), potom znova 8 opakování, ale tentokrát s 9 pomalými nádechy a výdechy a pak znova s dalšími 16 opakováními a na závěr: je důležité a to velmi mít stabilní a pohodlnou kondici. 4, „Opakovací“ plavání (Recurring swimming) – je to plavání 50 metrových intervalů v rychlých sledech s minimální dobou pro odpočinek. Zvyšuje tkáňovou adaptaci na hypoxii a hypercapnii a také zvyšuje mentální toleranci. Distance is: 2-3 série po 4x 50 metrech s odpočinkem 1-2 minut. Odpočinek mezi jednotlivými sériemi je 15-20 minut formou volného plavání ke zmenšení množství kyseliny mléčné a kyslíkového dluhu. Je to velmi těžký trénink a důrazně se doporučuje provádět pouze u pokročilých freediverů. Začátečníci by si měli zapamatovat, že vývoj a rozvoj je ovlivněný velikostí plic a dýchacími schopnostmi a za druhé – kardio-vaskulárním systémem a konečně schopností využívat kyslík a to na buněčné úrovni. Pokud to myslíte s freedivingem vážně, tak by vaše kariéra měla začít distančním plaváním s vzácným dýcháním a alternativním plaváním s krátkými přestávkami a volným plaváním. Pro pokročilé – vy můžete přidat intervalový trénink a na vrcholu schopností můžete přidat poslední čtvrtý stupeň - opakovací plavání. Mějte na paměti, že „zahřátí“ je nedílnou součástí tréninku. Aktivuje to cardio-vaskulární systém, zvyšuje krevní průtok, zvyšuje množství krve – jako výsledek větší saturace kyslíkem. Zvyšuje se teplota svalů – jsou pak více pružné a snižuje metabolismus neuro-svalového systému. Taková zahřívačka obsahuje plavání kraulem, dynamiku s ploutvemi a distanční plavání s vzácným ale pohodlným dýcháním. Závěrem je třeba říct, že výsledky odpovídající vynaložené práci jsou výsledkem pravidelného, poctivého, ale né přetěžovaného tréninku. |