Potápění na nádech, trochu jinak!
Část II. SRDCE
Tentokrát ne o rekordech, ale o fungování lidského těla a o změnách, které se v lidském těle dějí při potápění na nádech.
K čemu nám vlastně slouží srdce a krevní oběh? Co je krevní
oběh anatomicky?
Naše svaly a všechny orgány potřebují kyslík a živiny. Většina důležitých látek a kyslíku se k buňkám dostává z krve a krev je po těle rozváděna cévami. Srdce tady funguje jako pumpa, která od začátku až do konce života pohání krev oběhem podle potřeb organismu.
Jaká je reakce kardiovaskulárního systému na běžnou zátěž?
Při běžném pohybu jako běh, jízda na kole, plavání atd. je přirozenou reakcí zvýšení tepové frekvence a srdečního výdeje, naše srdce prožene tělem více krve za minutu než v klidu, aby svalům dodalo víc kyslíku a aby se zároveň krví odplavily všechny odpady metabolismu jako CO2 a další. Cévy ve svalech se přitom rozšíří a rozšíří se i ty nejmenší cévičky, aby nekladly průtoku krve velký odpor a aby jimi mohlo protéci co nejvíc krve.
Jak jsou tyto reakce řízeny? (elektrická aktivita srdce, sympatikus, parasympatikus)
Srdeční frekvence je řízena několika mechanismy, jednak řízení prostřednictvím autonomního nervového systému a jednak přímou reakcí na hormony jako adrenalin a noradrenalin. Důležité pro nás freedivery je to, že rychlost srdeční frekvence nemůžeme ovlivnit vůlí, můžeme ji trochu snížit tím, že se uvedeme do stavu maximální relaxace a prodloužíme svůj výdech, všechno ostatní probíhá automaticky.
Jaká je reakce na zátěž při apnoe?
Při zadržení dechu a ponoření obličeje do vody se rozjede přirozená reakce, kterou nazýváme diving reflex. Její součástí je zpomalení srdeční frekvence a zúžení cév ve svalech a kůži. Oběh se centralizuje, tzn. krev poháněná srdcem koluje hlavně životně důležitými orgány jako jsou srdce, plíce a mozek, něco málo protéká také ledvinami a slezinou. Toto všechno se děje za účelem zachování života a ušetření kyslíku pro mozek, který bez kyslíku nedokáže pracovat na rozdíl od svalů.
Jak trénujeme, aby tato reakce byla optimální?
Z vysvětlení diving reflexu je zřejmé, že naše svaly nejsou při potápění na nádech dobře zásobené krví a tedy i kyslíkem. Při tréninku je potřeba zvyšovat jejich schopnost pracovat bez kyslíku, anaerobně. Svaly pracují převážně anaerobně při každém sprintu, ale sprint v běžném sportu trvá kolem 10 sekund, jako třeba při běhu na 100 m, nebo maximálně 1 minutu jako např. 100 m plavání. Výkon freedivera může ale trvat několik minut, ti nejlepší vydrží plavat se zadrženým dechem přes 4 minuty. Samozřejmě intenzita pohybu při plavání na nádech, ať už do hloubky nebo v bazénu, není zdaleka tak vysoká jako při plaveckém sprintu. Freediveři tedy trénují svoje svaly při pohybu se zadrženým dechem a někdy i na čas. Zadržují dech při chůzi, chůzi do schodů, běhu, cvičení v posilovně a samozřejmě hlavně v bazénu.
Práce se srdeční frekvencí a oběhem při tréninku a závodu
Při tréninku i při samotném výkonu se svou srdeční frekvencí a diving reflexem pracujeme. Například na start závodu už bychom měli přijít s rozběhnutým diving reflexem, to znamená, že se před výkonem jednoduše potopíme na ne příliš dlouhou dobu. Jednoduché podněty jako zadržení dechu a ponoření obličeje jsou spouštěcími mechanismy pro snížení tepové frekvence a zúžení cév na periferii těla. Toto se dá navodit i dechovým cvičením, dýchání samotné má velký vliv na náš autonomní nervový systém. Nádech a zadržení dechu v nádechu spíše srdeční frekvenci zvyšuje, naopak výdech a zadržení ve výdechu srdeční frekvenci snižuje. Pokud tedy na chvilku zadržíme dech na konci výdechu a ještě ponoříme obličej do vody, navodíme diving reflex rychleji, než na suchu zadržením dechu v maximálním nádechu. Pravidelným tréninkem je tato reakce rychlejší a ekonomičtější.
Velice důležité je umění relaxace, pokud freediver umí dobře relaxovat všechny svaly v těle, ovlivní tím zase činnost autonomního nervového systému a diving reflex a při výkonu může ušetřit spoustu kyslíku. Jestliže před tréninkem nebo závodem věnuje čas důkladnému strečinku, je mnohem jednodušší pracovat se svaly a s jejich napětím. Neméně důležitým faktorem je psychická zdatnost. Při každém tréninku se freediver potýká s vysokou hladinou CO2, což způsobuje nepříjemné pocity, někdy může vyvolat i paniku. Při tréninku se zvyšuje odolnost také vůči těmto nepříjemným vjemům, je to mentální trénink. Při závodě se často více než polovina výkonu přičítá psychice. V českých podmínkách máme někdy mentální trénink trošku tvrdší, potápíme se do vod, které jsou studené a kalné. To znamená, že freediver musí ovládnout své emoce ve tmě a v zimě s několika desítkami metrů vody nad hlavou. Závodění v Egyptě, kde je voda teploučká a průzračná, je potom příjemný luxus.
Tags: titul: Oceán ročník: 2009 číslo: jaro
|